Jdi na obsah Jdi na menu
 


7.4. - Vítání jara, rozhledna Máminka a Koněprusy

   Začátek sezóny byl poznamenán opět výbornými zkušenostmi s Černou Dírou. Na Smíchov přijel vlak ještě v pohodě. Ovšem už v Berouně nastal poplach, protože nefungovalo otevírání dveří. Vlak zastavil, čekal a odjel. To, že kupodivu nikdo nevystoupil, nebylo nikomu divné. Ve vagónech však houstla atmosféra a průvodčímu jsme rozhodně nezáviděli... Ve Zdicích jsme byli připraveni a hned po zastavení jsme se tvrdě domáhali výstupu z vlaku. Na odpověď, že máme projít vlakem k jediným funkčním dveřím, jsme nemohli reagovat jinak než nespokojeně. Představa proplétání se skupinou kol skrz vlak byla úplně mimo. Takže průvodčí musel pěkně pootevírat dveře nouzákem a pak zase pozavírat. Jestli to tak šlo dál, tak v Klatovech musel být vlak tak o hodinu později...

   Úspěšně jsme se v počtu sedmi kusů sešli na peróně a vyrazili vstříc vrcholům. Ve Zdicích jsme se vydali směrem na Hředle. Není třeba přejíždět dálnici, ale hned za podchodem z nádraží se dát vlevo. Vede tam asflatka, pak cesta a šup jsme u podjezdu dálnice. Po kousku zpět na Zdice jsme uhnuli doleva a po trase 0005 s větrem v zádech sjížděli do Hředlí. Tam jsme odbočili na žlutou a podle potoka stoupali k rozcestí V Potocích. Tam po zelené nahoru k dalšímu rozcestí V Polesích Jestřáb. Tam se dá dostat i po červené, ale naší kombinací to není tak prudké, nicméně o trochu delší. Po výjezdu k silnici jsme se už řídili cedulemi "rozhledna". Další stoupání po modré a byli jsme na Krušné hoře, cíl pokořen. Rozhledna Máminka je jednoduchá, moderní a hlavně mladá rozhledna. Nad hlavami se nám točila letadla na dráhu 06 a my se snažili dohlédnout do dálky, což nám trochu kazilo kouřmo. Pod rozhlednou je stánek a tak jsme neodolali klobásce na grilu, kávě a pivku.

   Po regeneraci jsme se spustili do Králova Dvora. Nejprve modrou hřebenovkou a pak z Hudlic po silnici. Dlouho jsme se škrábali nahoru a dolu to šlo jak po másle. V Králově Dvoře se musí pod dálnici, což je trochu nešikovné. Hodně doporučuji trefit zelenou značku, která vede přes přechod rovnou pod dálnici. Já se netrefil a tak jsme chvilku trpěli na hlavní... Začali jsme stoupat ke Koněpruským jeskyním. Plán byl jasný, od rozcestí Havlíčkův mlýn vytlačit kolo k Aksamitové bráně. Jeden srabík to vzdal a objel to. Po zkušenosti, kterou jsme udělali, se mu zpětně vůbec nedivím. Od spoda po žluté s kolem rozhodně nikoliv, už nikdy více! Jak jsme se pak dozvěděli, domorodci vědí...! No nicméně jsme byli stateční a u brány se objevili jako blázni z jiné planety. Všichni chodí shora po rovině...smiley Pokochali jsme se skalním útvarem a hledali další zajímavosti. Hned vedle je ještě Jelínkův most a jeskyně Děravá. Jelikož pálilo sluníčko, tak nás ke krátkému odpočinku zlákala louka nad lomem. Se slovy, že výš už to dnes nebude, jsme se pustili po hřebeni ke vstupu do jeskyní. Na návštěvu jsme neměli zálusk, ale občerstvení jsme využili.

   Zbývala závěrečná část a to boj s větrem při cestě z kopce do Zadní Třebáně. Cestou jsme byli hrdinové, že to dojedeme až do Prahy. Přes Měňany, Liteň a pak podle trati jsme sjeli až k Berounce. Zadky a nohy se začaly silně připomínat a po moc dobrém pozdním obědě v restauraci Republica jsme byli rádi za vlak. Ovšem nutno říct "rádi..." No, Čekám Déle se opět ukázalo. Lidský přístup zůstal někde v Berouně. Velice "příjemná" průvodčí nás rozsadila po celém vlaku a zkazila zbytek odpoledne.

   I tak je nutné všem poděkovat a přát si další kilometry. Vždyť nám bylo celý den dobře a z národního dopravce si můžeme dělat akorát šoufky. Příjemných 46km s převýšením 814m nám pomohlo k urychlému spánku...

vitani---trasa.jpg

vitani---profil.png

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář