Jdi na obsah Jdi na menu
 


5.7. - Druhá hřebenovka ke Kunštátské kapli

   Poslední plánovaný výlet měl mít  začátek opět na Šerlichu. Opakoval se tedy příběh se snídaní a sprintem na cyklobus. Tentokrát už byl vykoupen slibem, že další ráno půjdeme na snídani v takový čas, který nám naplánuje personál. Znovu tedy čekání, které tentokrát bylo doplněno nemilým překvapením. Není místo! Spolu s námi chtělo cestovat několik dalších cyklistů. Řidič si musel vyslechnout dost nepříjemnou konverzaci s jedním ze zájemců. Pravdou je, že on sám za to určitě nemůže... Nadchází plán B: zjistit kdy, odkud nebo jak vůbec se dostat na Šerlich. Přeci to nevzdáme!

   Při snaze popojet k náměstí, kde jsme očekávali infocentrum, jsme zjistili, že Dáda má píchlou zadní gumu. Hurá do stínu a servis. Poprvé jsem přímo lepil, doposud jsem vždy měnil a lepil až doma. Jednou jsem to prostě zkusit musel. Dnes s odstupem času vím, že se zadařilo. Ujeli jsme asi 100 m a infocentrum bylo na světě. Z letáku o cyklobusech z loňského léta jsme zkoušeli nějakou soukromou cyklotaxislužbu. Bohužel marně, po roce už byla zrušená. Nakonec nastoupil plán C: prolídka města a risk, že vše objedeme odpoledním cyklobusem.

   V Novém Městě je krásné náměstí a pěkný zámek. Prohlídka je zajímavá a z věže jsme objevili další perlu, zámecké zahrady. Po krátké prohlídce náměstí jsme zaparkovali kola U Broučka. Chutně a rychle jsme poobědvali a popojeli k zastávce. Měli jsme dost času a tak jsme pro jistotu jeli k nádraží, aby byla větší šance, že se vejdeme. I přes ranní hodinové zpoždění jel odpolední spoj načas. Místa spousta, všichni jeli ráno. Na Šerlich jsme dorazili těsně po druhé odpolední. Bylo větší teplo než předchozí den a čekala nás větší a delší dřina. Zahájili jsme stoupáním na Malou a pak i Velkou Deštnou.

   Rozhledna Velká Deštná byla pro nás velkým zklamáním. Přiznávám, že jsem neměl teoretickou přípravu jako u jiných, ale obyčejný posed jsem opravdu nečekal. Dáda na vratkou konstrukci odmítla vystoupit a tak jsem se do role fotografa tentokrát vtělil já. Pod vrcholem jsme si pak koupili v bufetu horských záchranářů vodu na dlouhé putování opuštěným krajem. Pěšáci tady chodí jenom na rozhlednu a zpět na parkoviště. Vyrazili jsme. Z hřebenové Jiráskovy cesty jsou krásné výhledy do Čech ale i vzdálenějšího Polska. Na rozcestí Pod Homolí jsme hřebenovku opustili. Poučeni ze včerejška jsme nechtěli riskovat zakázanou/nedoporučenou cestu. Zvolili jsme asfaltku z kopce a pak nahoru, abychom ke Kunštátské kapli nejeli dvakrát stejnou trasu.

   Nejjižnějším bodem celého výletu byl rozcestník Pěticestí. Původně jsme chtěl jet až k Mezivrší, ale nakonec jsme byli rádi za kratší variantu. Od Pěticestí je to jenom asi 1 km ke Kunštátské kapli. Prohlídka, občerstvení a pak jsme se začali vracet. Nahoru a dolu i doleva a doprava klikatou trasu 4071 lemuje spousta válečných obranných bunkrů. Nikde jinde jich není tolik jako v Orlických horách. Abychom se vyhnuli dlouhému a náročnému stoupání po silnici, museli jsme nastoupat směrem k vrchu Koruna. Po chvíli lesní cesta začala klesat a nakonec se změnila v asfalt. Postupně jsme sklesali k Luisinu údolí, které je vlastně vrcholem. Malé silniční stoupání a další klesání. Tentokrát prudké do Deštné.

   Na konci Deštné jsem zvolil trasu tak, aychom nemuseli stoupat po hlavní silnici. Čekal nás poslední velký kopec. Oběd byl už dávno a přišel  výrazný úbytek sil. Okolo vrchu Špičák jsme tlačili. Nad osadou Šediviny se najednou objevil moc pěkný kostelík. Balzám po tom stoupání. Začali jsme znovu klesat a zároveň dost spěchat. Čas běžel a nad hlavou se  nám začaly honit těžké mraky. Zvolil jsem delší trasu, která se zdála bez velkých kopců, snad tedy rychlejší. Přes Plasnici, Končiny a Dobřany jsme zamířili k poslednímu houpáku na trase. Po žluté vedla zkratka kolem vrchu Krahulce a pak sjezd do Sněžného. Odtud je to do Pekla po 4035 jenom s kopce, navíc krásných 12 km. Škoda, že jsme hodně spěchali. Cesta kopíruje říčku Olešenku lesem. Byl by to moc pěkný pohled, kdybychom měli více času. Tuto část vřele doporučuji.

   Nakonec jsme dorazili v suchu, jenom úplně hotoví, těsně po sedmé večerní. S délkou celkem 62 km a převýšením 1100 m to byla největší porce víkendu. Obvykle nás utahám na začátku, tady to bylo nakonec.

 2010_07_05---hrebenovka-a-destne---trasa.jpg

2010_07_05---hrebenovka-a-destne---profil.gif

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář